MŠ a ZŠ Alžírská

další projekty kategorie …

Autoři: Radek Lampa, Jan Mackovič, Matěj Barla, Adam Frohlich, Jakub Killnar, Petra Pelešková,
Petr Šindelář Jan Malinovský, Gabriela Andresová

Rok studie/realizace: 1997/2015

Investor: Magistrát Hl. města Prahy

Místo: Praha 6 – Alžírská

Stoletá stavba

Jak postupovat u nástavby.

Tvořili jsme zcela novou kvalitu s co nejlepším možným zázemím pro ty, co ji nejvíce potřebují.

Stávající areál, který byl postaven v 70. letech se nacházel na konci své životaschopnosti. Jednoduchý urbanistický koncept tří pavilonů a jedné společné obslužné budovy. Každý pavilon s jinou funkcí. V našem pavilonu dva uživatelé: pomocná škola s nepohyblivými dětmi, které potřebují speciální režim a dětské centrum komplexní péče pro mentálně a kombinovaně postižené. Když jsme sem vstoupili, bylo to deprimující – kombinace nevyhovujících interiérů a způsobu jejich užívání. Stávající budova byla nedostačující i kapacitně.

Přístavba je samostatné téma. Ve hře bylo několik přístupů, nebyly peníze, rozhodli jsme se proto pro levnější nástavbu. Má být vidět, že nástavba je z jiné doby? Nebo uděláme přístavbu či nástavbu ve stejné slohové podobě jako původní objekt? Nebo přístavba a nástavba pohltí stávající objekt a vytvoří zcela nový dům? Rozpětí třiceti let mezi původním objektem a nástavbou nám přišel zanedbatelný z pohledu historického chápání slohu v architektuře, v podstatě se stále jedná o jedno slohové období. Zvolili jsme variantu pohlcení a vzniku nového domu jako celku. Člověk má venku i vevnitř pocit, že dům je nový celý. Byla přijata stávající kompozice fasády, byla zvětšena o jedno patro a celý objekt byl zahalen do drapérie. Vytvořili jsme nový dům, který převzal původní členění fasády, vyčistili ji a zdůraznili. Doplnili moderními abstraktními obrazy. Spojili jsme 70. léta a přelom tisíciletí v jedno. Nechci polemizovat o tom, jaký přístup je správný, myslím, že všechny. Rozhodli jsme se vytvořit něco nového. Jako příklad bych uvedl tvorbu Santiniho, který přetvářel gotické kostely v barokní, čímž vznikla zcela ojedinělá architektura. Santini řešil staletý rozdíl, my jen desítky let. Současní architekti řeší nástavby (přístavby) tak, že musí být zcela jiné – vyjádřením jejich ega nebo doby? Chápu barokní dům, k tomu nemohu doplňovat dnes barokním způsobem. Ale pokud máme současný dům, lze stavět svobodně. Nemusíme uctívat historii, jsme v aktuálním čase. “Aby se ho to co nejméně dotklo,“ zde, neplatí. Návrh lze chápat i jako protest – alternativu vůči tomuto většinovému názoru.